Když se podíváme na to, kolik našinců už někdy bylo někde za hranicemi naší země, dalo by se konstatovat, že pro našince není žádný problém cestovat. Protože kdyby to problém byl, nebylo by mezi námi tolik těch, jež od cest do dálav odradil snad jedině onen proklatý koronavirus v nedávné době.
Jenže stejně jako můžeme tvrdit, že pro našince není problém cestovat, si musíme přiznat, že i my problémy s cestováním máme. Jenom tyto nejsou (až tak docela) na naší straně. Protože vezmete-li si kupříkladu takové cestování do Afriky, záhy pochopíte, jak složité to tam pro našince je.
Sever tohoto kontinentu je pro našince samozřejmě dostupný vcelku snadno, to je známá věc. Jenž tady jde jenom o několik zemí, jež se staly pro našince už zprofanovanými turistickými destinacemi. Kde člověk nezažije pořádné cestování, protože tu bývá zavřen v letoviscích a vláčen po organizovaných zájezdech a výletech v doprovodu našinců a lidí nám blízkých. A to není ono.
A dál od nás směrem na jih, ve středu Afriky? Tam už se našinec vesměs nevypraví. Protože zabrousíte-li na stránky ministerstva zahraničí, zjistíte, že tam není o co stát. Jednou se obtížně a jindy pochybně získává vízum, jednou se vymáhají nepřiměřené platby a úplatky, jednou tam nefunguje ta a jindy ona služba a někdy třeba také skoro nic. Na mnoha místech tam mají hodně odporné choroby, všude hrozí kriminalita a leckde i nepředvídatelné teroristické útoky. A o nízkém standardu turistické infrastruktury, pokud tam tato vůbec existuje, ani nemluvě. A až po jih černého kontinentu to není lepší.
A tak se sice blíží jarní prázdniny, ale já je zase prosedím doma. Protože se na těch pár dní nevyplatí letět až do Jižní Afriky a zbytek Afriky jaksi nepřichází v úvahu. Dokud tamní režimy a lidé nepochopí, že je turistický ruch skvělý byznys, díky kterému by tam nemusela být taková bída.
