Jak je možné, že u některých lidí mohou vznikat psychiatrické poruchy? Proč a jak jsou tito lidé k onemocnění predisponováni? Na začátek je dobré popsat, co to vlastně psychiatrie je. Jedná se o odvětví medicíny, které se zajímá o diagnózu, prevenci a léčbu mentálních, emocionálních a behaviorálních onemocnění. Pokud se již pacient na psychiatrii dostane, jsou od něho zjištěny jeho symptomy. Ty může popsat přímo pacient, může je vypozorovat lékař při rozhovoru s pacientem, může je podat třetí strana jako je například rodina nebo se dají získat z nepřímých zdrojů jako jsou dopisy, deníky atd. Tyto symptomy se obvykle skládají do syndromů.
Ty pak dohromady s dalšími kontextovými informacemi dávají diagnózu. Pro správné popsání, a i porozumění těmto termínům jsou vytvořeny pro odbornou veřejnost diagnostické manuály. Ty jsou pravidelně obnovovány. Nyní jsou v Evropě využívány manuály ICD-10. V dnešní době popisujeme tyto choroby podle biopsychosociálního modelu. Tedy do vzniku a průběhu onemocnění zasahují tyto tři roviny. V každé z těchto tří skupin jsme schopni popsat ještě faktory predisponující, faktory urychlující vznik a faktory udržující onemocnění. Pokud bychom se chtěli zaměřit na léčbu těchto onemocnění, můžeme se spolehnout na léčbu farmakologickou, biologickou nebo psychoterapii.
Je běžné, že se tyto metody spolu kombinují, abychom dosáhli toho nejoptimálnějšího výsledku. Pokud bychom si jako řešení vybrali farmakologickou léčbu, pak si můžeme vybírat z různých lékových skupin. Začít můžeme například u anxiolytik a sedativ, ty jsou v dnešní úzkostlivé době velmi využívané. Vypíchnout zde můžeme například benzodiazepiny, Z-sloučeniny (zolpidem, zopiclone) nebo pregabalin, který ovlivňuje funkci kanálků pro vápenaté ionty, a tím dochází k anxiolýze. Psychiatrická onemocnění nejsou jednoduché téma a patří plně do rukou odborníků.