V minulém roce se ozývaly hlasy nevole ze stále více míst, která navštěvuje velké množství turistů. Místním obyvatelům vadí úbytek obyvatel v centrech měst a nárůst hotelů a restaurací. Přijde jim, že středy měst vymírají. Zároveň si stěžují i na nepořádek, který po sobě turisté nechávají.
Na jednu stranu je lze chápat. Když člověk vyjede do centra Prahy, také si tam nepřipadá jako doma v Čechách. Valí se na něj zástupy cizinců, z výkladů se třpytí zlato a drahé kamení a nekonečné zástupy matrjošek. Zmizely možnosti nákupů potravin nebo hospůdky pro místní a v tom mumraji se asi málokomu chce bydlet. Ceny vylétly nahoru a lidé se stěhují do vzdálenějších čtvrtí. Malá Strana už není tím, čím bývala za Jana Nerudy.
Jak si asi tedy musí připadat obyvatelé dalších velkých a známých měst, jako jsou Řím, Benátky, Paříž, Barcelona, Trogir a další. Životní úroveň obyvatel v Evropě se zvedá, mohou si dovolit více cestovat a žijí si v poměrném blahobytu. Velice oblíbené se staly takzvané Eurovíkendy, kdy člověk může vyrazit právě do různých měst v zahraničí. K nim se pak přidává další zástup turistů z Asie a Ruska. To už může lézt jednomu opravdu na nervy.
Ale co s takovou situací udělat? Zakázat vznik nových hotelů v daných oblastech? Omezit příliv turistů nějakým nařízením? Tady nejde totiž jen o návštěvníky, kteří se ve městech ubytovávají a přinášejí tam tak peníze, ale také o ty, které přiváží zaoceánské lodi a vyplivnou je jen na pár hodin na břeh. Lze tedy omezit počet přistání?
Určitě není řešením ničení majetku druhých lidí, propichování pneumatik cizincům u aut nebo autobusů a sprejování nápisů na hotely. Nesmí se zapomínat na to, že mnohá města a země hlavně z turistického ruchu žijí. A že jim tak trochu přerůstá přes hlavu? Za to si možná nakonec mohou sami. Co by bez něj dělaly.
